reklama
 
  • Wiki
  • Hořčice polní

Sinapis arvensis
Další/lidové názvy: hořčice rolní
Čeleď: brukvovité (křížaté)

Hořčice polní je časným jarním druhem, který se hojně vyskytuje téměř po celém území Česka. Představuje především úporný plevel polí, omezující růst ostatních rostlin. Na druhé straně však prezentuje také medonosnou rostlinu, která včelám své květy nabízí přes celé léto. Příbuzné druhy hořčice se pěstují především pro semínka ostré chuti, ty se uplatňují mj. jako všeobecně oblíbené dochucovadlo.

Popis rostliny

Hořčice polní je jednoletou bylinou střední výšky.
Z hlubokého, vřetenovitého, silně větveného kořene vyrůstá přímá lodyha dlouhá od 30 do 100 cm. Lodyha se pravidelně větví již od spodní části. Zatímco dole může být štětinatě ochlupená, nahoře bývá olysalá. Má hranatý profil.
Listy hořčice jsou střídavě řapíkaté, zpravidla nedělené, nepravidelně vroubkované. Lodyžní listy jsou vejčitě podlouhlé s nepravidelně zubatým okrajem. Horní listy jsou přisedlé. Spodní listy mohou být slabě lyrovitě laločné nebo peřenodílné.

Sytě žluté, vzácně i bělavé květy zdobí rostlinu od května do října. Čtyřčetné kvítky jsou tvořeny žloutkově žlutými korunními lístky a žlutozeleným kalichem s odstátými lístky. Korunní lístky často zpestřuje i fialová žilnatina. Květy jsou uspořádány ve vrcholových hroznech.
Hořčice plodí válcovité šešule s kuželovitým zobanem, který má poloviční délku šešule. Plody rostou na odstátých krátkých stopkách a ve zralosti se rozpadají na několik jednosemenných článků. Soudečkovité články s podélnými rýhami nesou po jednom semeni kulovitého tvaru. Tmavá semena mají klíčivost až 10 let. Jedna rostlina hořčice může vyprodukovat až několik tisíc semen.

Původ a výskyt

Hořčice polní údajně pochází ze Středomoří. Dnes je však rozšířena po celé Evropě i na dalších kontinentech.
Hořčice polní je plevelem, který v masovém měřítku osídluje obiloviny, okopaniny, ale i jiné plodiny. Nebezpečně zapleveluje nejenom pole, ale třeba i zahrady se zeleninou. Roste přitom tak rychle, že jiným rostlinám odčerpává z půdy vodu a živiny. Často je také hostitelem mnoha škůdců. Hořčice polní je k vidění i na rumištích, skládkách nebo železničních náspech.
Hořčice je teplomilnou rostlinou, u nás proto roste zejména v nižších polohách. Upřednostňuje úrodné půdy bohaté na živiny.

Není hořčice jako hořčice

Hořčice polní je především plevelem. Není vhodná ani jako pícnina, protože dráždí zažívací trakt zvířat a způsobuje hořkost mléka. Na jaře však lístky hořčice polní poslouží v kuchyni. Uplatní se jako jarní zelenina pro přípravu zeleninových salátů, pomazánek, tvarohů apod.

Pojem hořčice v kulinářství znamená především pikantní pochutinu. Hořčičná semínka poslouží i jako koření. Zkvašená směs mletých hořčičných semínek je základem oblíbeného dochucovadla. Hořčice se vyrábí z rostlin příbuzných hořčici polní. Jde zejména o hořčici bílou, botanicky hořčici setou. Její semínka s jemnější chutí jsou klíčovou složkou plnotučné hořčice. Jako poddruh hořčice bílé, někdy jako samostatný druh či dokonce rod, se označuje hořčice rozeklaná (bělohořčice rozeklaná).
Jako hořčice se obecně nazývají i palčivá semínka některých dalších druhů. Například brukev černá se běžně označuje jako hořčice černá (také černohořčice). Její semínka s výrazně ostrou chutí jsou spolu s cukrem základem kremžské hořčice.

V potravinářství lze najít i semínka hořčice sareptské (brukev sítinovitá) nebo hořčice hnědé (nazývaná také hořčice habešská, botanicky brukev kýlnatá).
Chuť hořčičných semínek má na svědomí zejména enzym myrosináza, který ostře pikantní chuť a zajímavou vůni hořčičné silice aktivuje stykem s vodou. Díky svému složení semínka hořčice příznivě ovlivňují zažívací trakt. Jsou i zdrojem oleje, který se užívá nejenom vnitřně (na podporu zažívání a chuti k jídlu), ale nachází také vnější uplatnění jako masážní olej.

Související články

reklama

Komerční tip

reklama