Na osudu planety záleží více ženám, pro muže je udržitelnost "gay". Existuje řešení?
Možná jste už vyměnila jednorázové menstruační potřeby za kalhotky či kalíšek. Třeba už také používáte látkové odličovací tampony a v kredenci máte ekologické čisticí prostředky. Větší část ekologického marketingu totiž cílí právě na ženy, které se zároveň v průměru chovají udržitelněji než muži. Polovina populace ale planetu sama nespasí. Co s touto nerovností můžeme udělat?
Je podle vás planeta a její ochrana spíše muž, nebo žena? Různým předmětům, koníčkům či životním stylům dáváme v naší společnosti znaménko feminního či maskulinního. Většina západní společnosti bude přitom považovat pojídání masa za "mužské" a vegetariánství či snahu o zdravější stravování za "ženské". Čísla mluví jasně - například britský průzkum z roku 2016 ukázal, že veganek je dvakrát více než veganů, a americká data předpokládají, že čtyři z pěti lidí na rostlinné stravě jsou ženy.
Stravování přitom není zdaleka jedinou oblastí, do níž se promítají odlišné postoje žen a mužů k udržitelnosti. Ženy obecně více trápí stav klimatu a životního prostředí, což ukázal i průzkum Českého rozhlasu Rozděleni klimatem, a svědomitěji se snaží o udržitelnější volby. Rozplést důvody za touto disproporcí, jejíž popularizační název zní eco gender gap, přitom není vůbec snadné.
Rodí se ženy jako ochránkyně přírody?
Výzkumnice Marta Kolářová ze Sociologického ústavu AV ČR jako první zmiňuje odlišné postoje obou pohlaví. "Ty mají ženy směrem k životnímu prostředí silnější, a také jsou sociálně a ekologicky uvědomělejší. Mají vyšší úroveň tak zvaných sebepřesahujících hodnot, více se angažují pro dobro druhých a tím se také více starají o životní prostředí. Pro muže jsou naopak ve srovnání se ženami důležitější spíše osobní zájmy," říká s tím, že se jedná o zobecnění a mezi muži a ženami jsou rozdíly podle statusu, příjmu, věku či regionu.
Socioložka dále vysvětluje, že se ženy více zajímají o své zdraví, a tím pádem si uvědomují environmentální rizika. A také se častěji ve stínu klimatické krize obávají o svou rodinu a své děti. "Další důvod je praktický. Ženy častěji dělají spotřebitelská rozhodnutí o tom, co se nakoupí do domácnosti a jak se o ni bude pečovat, ať už se to týká jídla nebo drogerie. Marketing environmentálně příznivějších výrobků tedy také cílí spíše na ženy," říká. Tento faktor přitom souvisí s nerovným rozdělením péče o domácnost a zejména její organizace, která leží spíše na ženách.
Novinářka Elle Huntová pro britský The Guardian k tématu uvedla, že "péči o planetu vnímáme jako ženskou práci". Ostatně jako většinu forem péče. Britský deník upozorňuje také na to, že většina političek i aktivistek, které se zasazují o důraznou akci proti změně klimatu, jsou ženy. Jako první asi přijde na mysl jméno Grety Thunbergové.
Autorka Huntová pracuje zejména s hypotézou, že ženy jsou silněji než muži vedeny k ohleduplnosti, péči a starosti o své okolí. Podle Kolářové není ve společnosti shoda na tom, zda se ženy "zelenějšími" rodí, nebo učí. Někteří lidé si myslí, že ženy mají blíže přírodě díky mateřství. Možná to ale nakonec vůbec není podstatné. "Jakkoliv je to absurdní, začali jsme si spojovat femininitu a udržitelnost, což možná odrazuje muže od toho, aby přiložili ruku k dílu," píše Guardian. A prognózy ohledně klimatické změny jsou momentálně alarmující.
Masožravý motorista a veganka chodkyně
České výzkumy, které se zaměřují na postoje ohledně udržitelnosti a životního prostředí, faktor genderu nezohledňují tak často. Kolářová ale cituje zahraniční výzkumy, z nichž vyplývá, že muži mají strach, že je kvůli udržitelnému chování budou ostatní posuzovat jako femininní, a tím pádem slabé. "Femininní hodnoty totiž v naší společnosti nebereme naroveň s těmi maskulinními," vysvětluje.
Navíc maskulinitu si spojujeme s chováním, které životnímu prostředí vyloženě škodí. Jedná se třeba o konzumaci masa zmiňovanou v úvodu textu nebo jízdu auty se spalovacími motory. "Podle výzkumu dopravního chování ministerstva dopravy z roku 2021 muži častěji jezdí auty a větší procento z nich je aktivními řidiči. Nejvýraznější je tento rozdíl v nejstarších věkových kategoriích. Ženy více podporují programy udržitelné dopravy, veřejnou dopravu a více chodí pěšky," shrnuje Kolářová výsledky šetření.
Celý spletenec s jedením masa je pak velmi komplexní. Zajímavě jej popsal například tři roky starý text na BBC. Jeho autorka Zoria Garvettová na základě řady studií vysvětluje, že pokud má člověk rád zvířata a zároveň jí maso, musí si sám pro sebe zacvičit mentální gymnastiku, díky níž si toto chování ospravedlní.
Ženy častěji postupují tak, že oddělují živá zvířata od masa, které nakupují. Pomáhá jim k tomu masný průmysl čím dál odcizenější od našich reálných životů, maso naporcované v plastovém balení zbavené kůže nebo peří, i názvy jako vepřové či hovězí, které neevokují živé prase či krávu. Tuto obrannou strategii lze ale snadno nabourat třeba dokumentem z vepřína. Navíc ženy v případě, že se setkají s konfrontací důsledků svého chování, častěji hledají chybu v sobě a jsou více nakloněny své chování změnit.
Oproti tomu pro muže je častější agresivní reakce, kdy se ve svých postojích ještě více utvrdí. Řešení jejich "masového paradoxu" navíc častěji spočívá v přesvědčení, že maso je nezbytné pro lidské zdraví, že zvířata necítí bolest nebo že jsou méně cenná než člověk a že člověk má jakožto nejvyšší článek potravního řetězce právo s nimi nakládat, jak uzná za vhodné. Takové postoje jsou mnohem hůře otřesitelné. BBC také cituje studie, které ukazují, jak si muži potřebují potvrdit svou maskulinitu poté, co udělají něco "feminního". Některé z nich může provázet neustálý, třebaže nevědomý strach, že je společnost zaškatulkuje jako homosexuální nebo zženštilé.
Ochranou klimatu ke zdraví
Podle Kolářové může být cestou přerámování příběhu udržitelnosti jako životního stylu, díky němuž mohou muži svou maskulinitu stvrzovat, nikoliv jako stylu, který ji oslabuje. Sama dělala kvalitativní výzkum, jenž ukázal, že si někteří muži tyto cesty hledají. "Muži se dokázali realizovat v činnostech, které jim maskulinitu naopak potvrzovaly. Třeba různé opravy domu, instalace solárních panelů, elektromobilita, kutilství," vyjmenovává. Nic to ale nemění na tom, že ekologickou propast mezi muži a ženami se nepodaří uzavřít, pokud se nevyrovnají i jiné rozdíly. Zejména ten týkající se dělby péče o domácnost.
Socioložka dále navrhuje apelovat i na jiné udržitelné aktivity, než je nákup ekologických produktů. Jedná se totiž jen o část potřebné změny. Velké společnosti, které se soustředí na profit, ale logicky kladou důraz na "zelený konzum" a marketing, který často směřuje k ženám. "Bylo by dobré, kdyby apelovaly také na muže jako na otce dětí, kteří pro ně chtějí dobrou budoucnost, poukazovaly na to, že mohou být "maskulinními bojovníky" za přírodu," říká. "A třeba ježdění po kopcovité Praze na kole může být docela maskulinní výzva," dodává s trochou nadsázky.
Kolářová také upozorňuje, že bez ohledu na gender bývá u Čechů velký rozdíl v tom, jak o životním prostředí smýšlejí a jak reálně jednají. I ze zmiňovaného výzkumu Rozděleni klimatem vyplývá, že větší část Čechů a Češek věří, že probíhá klimatická změna. Jejich každodenní volby a chování tomu ale nemusí odpovídat. Navíc je potřeba zohlednit i další nerovnosti kromě genderu, jako je věk, region či socioekonomický status.
Podle socioložky by tak mohl dobře fungovat například apel na zdraví a kvalitu života. "Jsou to také spíše stereotypně ženské hodnoty, ale zdraví přece jen řešíme všichni," říká. "Asi není reálné očekávat, že Češi přejdou na stoprocentně rostlinnou stravu z etických důvodů. Můžeme ale upozorňovat na to, že máme hrozivé statistiky, co se týče rakoviny tlustého střeva nebo obezity. Konzumaci masa by přitom stačilo omezit, protože nyní je velmi vysoká. Stejně jako ježdění autem. Jízda na kole nebo chůze je zdravější než sezení v autě při čekání v kolonách," upozorňuje na závěr.
Video: Vedro v Česku: Expertka označila kritickou teplotu pro tělo. Už jsme jí dosáhli (22. 6. 2023)
