reklama

Čajovník čínský

Camellia sinensis, Thea sinensis
Čeleď: čajovníkovité

Čajovník čínský je stálezelenou kulturní rostlinou. Již po tisíce let je jedinou surovinou pro výrobu pravého čaje. Dle metody zpracování může jít o černý čaj, ale také zelený čaj, čaj bílý, žlutý aj. Čaj patří k nejoblíbenějším nápojům vůbec, navíc má i léčivé vlastnosti. Černému čaji jsou díky obsahu kofeinu připisovány povzbudivé účinky, zelený čaj zase působí jako antioxidant a prevence civilizačních chorob.
Čajovník pochází z monzunových oblastí jihovýchodní Asie. Kolébkou čaje je Čína, kde také vznikla legendární Klasická kniha o čaji (7 – 10. stol.). Tradice pití čaje se postupně rozšířila až do Japonska. V 18. století se čaj stál globálně obchodovanou komoditou, měl velkou zásluhu na slávě Britského impéria. V novodobé historii se právě ve Velké Británii prosadil také rituál pití čaje o páté.
Dodnes je největším producentem čaje Čína, čajovníkové plantáže však nacházíme v mnoha dalších oblastech tropů a subtropů.

Popis rostliny

Čajovník je stálezelenou rostlinou. Má kožovité listy kopinatého tvaru, s nápadným žebrováním a pilovitým okrajem. Nabývají délky od 3 do 25 cm. Na spodní straně listů vyrůstají jemné bělavé chloupky. Jsou patrné především na nerozvinutých pupenech, které se sbírají pro výrobu čaje.
Květy čajovníku jsou bílé. Objevují se na podzim a v zimě. Plodem čajovníku je dřevnatá tobolka.
Čajovník čínský je jediným druhem rodu čajovník. Někdy se jako samostatný druh vyčleňuje i čajovník assamský, který má oproti čajovníku čínskému větší a světlejší lístky. Zatímco čajovník čínský dorůstá do výšky 2 – 3 m, čajovník assamský je přirozeně podstatně vyšší. Čajovníku čínskému se daří především v subtropických oblastech s mírným klimatem, čajovníku assamskému svědčí oblasti tropického pásu. Variací čajovníku je i čajovník indonéský (ceylonský), který nacházíme v hornatých tropických oblastech.

Jako čajovník, resp. čajovník australský se někdy mylně označuje také rostlina s botanickým názvem kajeput střídavolistý. Ten nemá s pravým čajovníkem nic společného, patří do čeledi myrtovitých. Čajovník australský neslouží pro výrobu čaje, zato se využívá jako přírodní antiseptikum.

Pěstování a sklizeň

Čajovník čínský se úspěšně pěstuje na čajovníkových plantážích v Číně, Japonsku, Indii, také Indonésii, ve Vietnamu nebo na Srí Lance. Čajovník snáší i vysokohorské podnebí, kde má sice méně listů, o to kvalitnější však přináší sklizeň.
Pěstuje se ze semen nebo řízků. Na plantážích se kvůli sběru udržuje ve výšce kolem 1 m. Vytváří zde dlouhé symetrické řady zeleně.
Sklizeň probíhá většinou ručně. Sklízejí se pouze mladé čajové výhonky označované jako tipsy nebo fleš. Tvoří je horní listový pupen a 2 – 3 přilehlé lístky.
Sbírají se lístky rostlin starších tří let. Ty nejkvalitnější čaje pochází až z třicetiletých keřů. Zatímco některé nižší třídy čajů se sklízí celoročně, ty kvalitnější nejvýše čtyřikrát do roka. Špičkové čaje pocházejí zejména z prvního sběru.

Pěstování čajovníku u nás

Čajovník čínský je přizpůsobivou rostlinou. Byl vyšlechtěn do odrůd, které lze pěstovat v různých klimatických podmínkách. I u nás se čajovníku může dařit.
Čajovník roste ve všech typech půd, nesvědčí mu však vápník. V domácím prostředí bude ideální rašelina. Ta by měla být po celý rok stále vlhká, nikoli však přemokřená. Čajovníku budou vyhovovat zastíněná stanoviště.
Pokud se pěstuje v květináči, v létě se umísťuje ven, v zimě pak do světlé místnosti s teplotou kolem 10 – 15 ºC.
Čajovník v našich podmínkách pokvete až po několika letech od vysazení. Opylení je třeba provádět uměle štětečkem. Každé dva roky je vhodné čajovník opatrně přesadit do větší nádoby. V květináči čajovník nedoroste více než 2 m.
I doma se dají sklízet mladé listové pupeny, aby se z nich připravoval čaj. Pokud se ihned po uštípnutí suší, připravuje se z nich čaj zelený. Černý čaj totiž před sušením prochází fermentací.

Související články

reklama
reklama
reklama
reklama