reklama
 

Buty: Votom je čtyřicátnická deska

Dokončení rozhovoru

Čím jste v té době přesvědčovali spoluhráče, že kapela má budoucnost?

RP: Ale po dvou letech točení desky už o tom kluci moc přesvědčení nebyli. Ani my ne. Jenže jsme muzikanti, takže co jiného bychom na světě dělali?

RK: Naštěstí jsme nahrávali v našem studiu, takže jsme nemuseli úplně všechno platit. Když se nedařilo hrát, jenom jsme si vařili, popíjeli a užívali si tvůrčí pobyt.

RP: V jedné době klukům docházely nervy i peníze, museli si najít práci a živit rodiny. Petr Vavřík hrál s Pavlem Bobkem a Druhou trávou, Milan Nytra si v Brně zařídil architektonickou kancelář. A my, abychom mohli pokračovat v práci, jsme k sobě museli pozvat mladé kluky z Ostravy. Tak vznikla Tichá parta, se kterou jsme loni koncertovali. Ale nakonec všechno dobře dopadlo, vztahy jsou dobré a hraní ve staré partě má největší sílu.

RK: Nastálo se k nám přidali dva bývalí členové vokální kapely GG Pump Alan Hudeček a Maroš Moroń. Na podzim chceme vyjet na turné a pokusíme se na něm vystoupit s hosty, kteří na desce pracovali.

Chystáte se do hal, nebo klubů?

RK: Nejdřív musíme počkat, jaká bude odezva na desku, podle toho se rozhodneme. Samozřejmě bych rád hrál koncerty od stropu až po zem!

Vzpomínám si, že jste jednou prohlásili, že máte nejlepší bubny v republice, což se dalo brát i jako zhodnocení sebe sama na české scéně. Jaké "bicí" máte teď?

RK: To snad byl jen takový žert, ale samozřejmě jako bubeník musím všem tvrdit, že mám nejlepší nástroj na světě!

RP: Tenkrát jsme byli hrozně slavní, zbytečně sebevědomí a nafoukaní. Už jsme se uklidnili, děti nám vyrostly a s věkem přibyly nové starosti. Myslím, že teď budeme rádi, když na nás přijdou lidé, kterým se naše muzika líbí. Chceme točit desky a hrát koncerty, víc si přát nemůžeme. A jestli to bude ve velkých nebo malých sálech, je jedno. 

Byla rána vašemu sebevědomí i to, že recenzenti ani posluchači nepřijali předchozí album Normale?

RP: Ano, té desce jsme věnovali hodně práce, navíc jsme byli zvyklí, že když hrajeme podle sebe, lidé to vezmou. U Normale se to nestalo. Příznivé ohlasy jsme dostali jen od lidí z branže a na Slovensku. Jistě, byl jsem z toho přepadlý a dá se říct že i nasraný, ale to musel vyléčit čas.

RK: Spousta lidí si náš záměr vysvětlila špatně, Normale jsme zamýšleli jako oslavu romské kultury, nechtěli jsme se jí vysmívat.

RP: Nejlíp to popsal Michael Kocáb. Na jednom festivalu na Šumavě nám říkal, že Normale poslouchal a že to je konfiskace cikánské hudby bílou menšinou.

A na novém albu Votom jste už nikoho nekonfiskovali?

RP: Ne, Votom je normální čtyřicátnická deska. Čtyřicátník už není takový lehkoživka a volnomyšlenkář, nebaví ho říkanky, jako byl František Dobrota.

A co čtyřicátník myslí názvem nového alba?

RK: Myslíš Votom, nebo Pytel hoven?

Pytel hoven se dá pochopit, ale tenhle název pro desku vám firma zakázala. Co je Votom?

RP: O "votom" se zpívá v písni Karel spí a znamená to prostě votom - o tom všem. Votom je svědectví o posledních čtyřech letech. Jak jsme je žili. 

reklama

Komerční tip

reklama