Určitě jich také pár znáte. "Pecháčkovou? Tu zpěvačku? Tu já velice dobře znám. O té bych ti mohla vyprávět! Primáře Rudlíka? Jé, to je můj kamarád, operoval celou naši rodinu." Vytahuje se jedna vaše známá. A když vám pak osud dotyčnou zpěvačku nebo primáře přihraje do cesty a vy se na svou známou zeptáte, abyste si udělala u zpěvačky nebo primáře oko, jen udiveně zakroutí hlavou. "Tu bych jako měla/měl znát? Vážně si nevzpomínám." No, ve skutečnosti to bylo totiž takhle. Vaše známá byla na jedné akci, kde dotyčná zpěvačka zpívala a ona s ní prohodila několik slov. Pro ni to znamenalo, že se hned všude vychloubala, koho všeho nezná, ale pro Pecháčkovou to byla jedna ze sta, ne-li rovnou milionu. Zrovna tak to bylo s primářem. 

No, nevím, čím to je, že se lidé tak rádi chlubí, s kým vším se znají. A tak mají na svém kontě známé zpěváky, herce, spisovatele, lékaře, a dokonce i politiky. Já osobně jakmile zaslechnu "jó toho, toho já velmi dobře znám" nebo "to je můj dobrý kamarád", prchám. Vejtahy nemám ráda a ty, kteří si ještě vymýšlejí, ty už vůbec ne. Vejtaha je jednoduše řečeno člověk domýšlivý, který se neustále chlubí, naparuje a dělá ze sebe více, než ve skutečnosti je. Lidi ho nemají rádi, ba je jim protivný. Takovýto lidský exponát si často vymýšlí nebo přikrášluje vlastní skutky, aby vypadal zajímavě. Doopravdy totiž zajímavý není. Často si přisvojuje činy jiných lidí a lže, jako když tiskne. A že by se jako začervenal? Na to vážně zapomeňte, on těm svým lžím dokonce věří. 

Znám jednu paní, která se chlubí tím, kde všude byla a co všechno zažila. Což o to. Ani bych to chlubením neb vytahováním nenazvala, kdyby… Kdyby ji o to někdo požádal. Kdyby to někoho zajímalo. Kdyby to někoho inspirovalo. Těch kdyby je příliš. Jakmile totiž přijede z nějaké dovolené a nestačíte utéct, máte smůlu. Těch 250 obrázků, na nichž většinou pózuje ona, musíte projít a vyslechnout si komentáře. Říkáte si, proč ne, určitě se dozvím spoustu zajímavostí. Jenže nedozvíte. Jezdí totiž na obvyklé týdenní zájezdy k moři s cestovní kanceláří, kde absolvuje jeden výlet. Takže pokud očekáváte nějaké exotické cesty a vyprávění dobrodruha, musím vás zklamat. Nic takového. Jen póza u palmy, další před bungalovem, další u moře. No, sluší jí to. Ale stačilo.

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Myslím, že takovéto typy lidí lze zařadit mezi narcisty. A ti jsou dvojího druhu. Ti, kteří mají nízké sebevědomí, a tím, jak neustále zdůrazňují, s kým vším se znají a kamarádí, potvrzují vlastní důležitost a ti druzí, kteří jsou do sebe opravdu zamilovaní. Jedno je jisté. Narcista potřebuje uznání okolí. Bohužel, většinou dosáhne toho, že lidem pije krev. Všimněte si u nich některých zcela typických znaků. Pokud s jeho názorem nesouhlasíte, a dokonce mu vyjmenujete i své argumenty, obrací oči v sloup, ušklíbá se, je podrážděný, netrpělivý, dává najevo pohrdání, skáče vám do řeči, křičí nebo zprudka odchází. Takový člověk si nepřipouští, že by v něčem neměl pravdu. Pokud poukážete na jeho nevhodné chování, tak ho to rozruší. Za své lži se v zásadě neomlouvá, tlačí na ostatní, manipuluje informacemi a využívá ostatní. Připomíná vám to snad někoho? No, jasně. S takovými lidmi se můžeme setkat třeba v politice.

Zkrátka, život s někým takovým není žádný med. Všimla jsem si, že spousta partnerů, aby měla od svého druha klid, radši se s jejich názorem ztotožní. Že je takový vztah nezdravý? To mně říkat nemusíte. Ve zdravém vztahu by se měla projevit rozdílnost názorů a komunikace. Ta především. Tam, kde tomu tak není, je něco špatně. Tam, kde se lidé neumí pohádat za své názory, nejde o soužití plnohodnotné. I když to je každého věc.

"Některými věcmi se člověk chlubí, aby se za ně nemusel stydět." Někdo tvrdí, že to řekl Mark Twain, jiný zase Percy Shelley. Tak si vyberte. Ale záleží na tom?

A co si o tom myslíte vy?