Nedávno jsem četla životopis o slavné herečce Marlene Dietrichové. Napsala ho její jediná dcera Maria Rivaová, kterou herečka neoslovovala jménem, ale říkala jí "dítě". Takže věty typu "dám ti dítě k telefonu" nebo "dítě má hlad", "dítě je nemocné", "dítě našlo řešení" vám leccos naznačí. Ale o tom psát nechci. Knihu si může přečíst každý sám, pokud bude mít chuť. Doporučuji ji, je to zajímavé čtení. Mě osobně zarazil konec slavné a krásné herečky. Zejména její posedlost "být krásnou až do konce svých dní". Když zjistila, že být stále nádherná už nedokáže, rozhodla se před světem ukrýt do svého pařížského bytu a tam zcela opuštěná protrpěla patnáct posledních let svého života. Kontakt s okolním světem udržovala jen prostřednictvím televize a telefonu. Nikdo už nesměl stárnoucí Marlene spatřit. 

A to mě přivedlo k zamyšlení, proč je pro některé ženy tak důležitá fyzická krása. Bude to asi sebevědomí. Právě proto má estetická chirurgie takovou žeň. Využívá ji už kdekdo a ten kdo na to nemá, si peníze půjčí. Aspoň jsem to tak slyšela. A tak na otázku "co si přeješ od Ježíška" jsou úplně normální odpovědi jako "nový nos" nebo "prsa". A vrásky? Ty už nechce skoro nikdo. Přitom botox se podepisuje na ztrátě miminky a celkové změně vzhledu. Některé krasavice už opravdu nejsou k poznání. Nemám nic proti estetické chirurgii a sem tam nějaká vada na kráse, pokud přispěje ke zvýšenému sebevědomí, je na místě. Ale nic by se nemělo přehánět. Ono se totiž chodí tak dlouho se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Většinou pak velkých invazních zákroků dotyčné litují. 

A teď to hlavní. Byly doby, kdy stárnutí byl zcela přirozený proces. Cenily se životní zkušenosti, moudrost a zralost. "Ty zraješ jako víno, holka!" byl věru kompliment. A babička bez vrásek? Hm, divné. Tím ale vůbec nechci říci, že by ženy neměly o sebe dbát. To vůbec ne! Naopak. Ale co takhle zdravý životní styl? Jíst do polosyta, pít do polopita, chodit denně ven a ujít pár kilometrů? Ony se tak ty mrchy kalorie docela dobře spalují. Běhat, jezdit na kole, co je komu libo. Omezit sladkosti a udělat si radši salát. Pohyb vůbec přináší dobrou náladu. A pak je také dobré procvičovat mozek. To také hned jeden nezestárne a může s mladými docela dobře držet krok. Číst, učit se cizí jazyky nebo studovat historii… Nápadům se meze nekladou. A pro fyzično udělají zázraky šikovné kadeřnice a kosmetičky. Moje kadeřnice má ruce ze zlata. 

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Ale málo platné. Touha líbit se je stará jako lidstvo samo. Už pravěcí lidé se snažili svá těla zkrášlovat a každá další generace v tom pokračovala. Krása často bolela. Stačí si vzpomenout na starověkou Čínu a deformování chodidel, protože jen drobná chodidla byla považována za krásná a žádoucí. Typické byly i napudrované obličeje a rudě zvýrazněné rty. V Indii zase bělely zuby speciálním práškem nebo pastou. A Egypťané? Silná černá linka na horním víčku až ke spánkům a spodní dvoubarevná byla naprosto nepřehlédnutelná. To už je mi mnohem bližší starověké Řecko a Řím, které dbalo na soulad těla a duše. Za krásného byl považován nejen člověk fyzicky krásný, ale i moudrý. A pak přišel středověk a řecká a římská hygiena vzala za své. Tělesné pachy se zakrývaly vonnými materiály, většinou z Arábie. Změnila to až renesance, která vzala na milost vonné koupele. S nástupem baroka se to zase zvrtlo. A konečně období před více jak sto lety přineslo nový pohled na svět a fyzické zdraví. A dnes? To ať si doplní každý sám. Já jsem toho názoru, že nic se nemá přehánět a že méně je někdy více.  S každou novou vráskou si vypěstuji přátelský vztah. Ano, mám na výběr. Nechat si ji nechat šikovnýma ručičkama "vyhladit" nebo se s ní smířit a uvědomit si, co všechno jsem už prožila. Co všechno se za tou malou vráskou skrývá. Špatného i hezkého. Na výběr má každý. Pak zbývá už jen zvolit. 

Krásnější lidé to prý mají v životě jednodušší. Asi ano. Někomu holt pánbůh přeje víc, někomu míň. Ale nemá smysl fňukat. Možná, že zase dostal do vínku něco jiného. Něco, o co se nemusí bát, že věkem zmizí. Jako Marlene Dietrichová. Něco jako je moudrost, chytrost, pracovitost, empatie, humor… A tak už jen připomenu slova Pabla Picassa: "Inteligentní žena se nespoléhá na svou krásu."

Přeji krásný den. A co vy na to?